Rozhodně při tom všem ale vypadá pěkně. Je dosud mladá, leč známky vkusu a jisté snahy o styl tam jsou - třeba ty kožené rukavičky. Zjevně jede někam na dalekou cestu, když si vzala kromě kabelky i cestovní tašku. Nejede náhodou poprvé spát ke svému miláškovi, protože se rozhodla, že dnes se stane ženou, anžto k tomu čas i její vývoj dospěly? Pociťuje zároveň jakousi obavu z dosud neznámého, i radost ze startu nového života a poznání, což vlastně ta pohlavnost a dospělost ve skutečnosti obnáší? To těžko někdy zjistím. Co bych dal za... »

Možná, že v nich vidím sám sebe tenkrát, a chci si pomoct, abych to jakoby vrátil a znova už na tu skálu nelezl, abych nemusel být vystaven té celé situaci, která může skončit i tím, že život skončí, zcela zbytečně, aniž by vůbec začal... proto pokud bych byl ochoten se pro něco obětovat, jediný důvod si dokážu představit šestnáctileté mimi. Protože v jistém smyslu jsou ony mnou a já jsem jimi, přestože je mezi námi propast celé generace... a tohle se nikdy nezmění, i když budu dál stárnout a ony budou přicházet, další a... »

Vyloženě festovní, láskyplné až horoucí vyznání... miluju tyhle emoce, miluju tyhle chvíle, miluju tuhle magii, co ovládám, kdy mi lidé nevědomě dávají přesně to, co potřebuju, aniž bych je musel okrádat, nebo žádat o souhlas ;-) »

O nějaký týden později k tomu focení opravdu došlo, přestože kvůli šílené zimě byl jeho rozsah oproti mojí původní představě omezen. Nicméně, jak jsem doma zjistil, i pořízený materiál mi pro "dnešní porci" obsáhnutí celé té "podstaty modelín" stačil a zejména - v rámci toho setkání se stala ta klíčová věc, že jsme spolu (neplánovaně) zašli do Café-Café - tento pojem již v magazínu určitě nemusím představovat. Jistě si dokážeš představit, že tehdy to teprve získalo tu perfektní linii absolutního poznání! Modelína a Café-Café, to jde totiž zatraceně k sobě... »

Nevyznával se tam z lásky nějaké konkrétní feně. Sám věděl, že to vyznání směřuje snad někomu, kdo ani neexistuje. Anebo ho směřuje jen svým snům, své víře, imaginární feně, múze, co ho vede, andělovi, co ho chrání a pomáhá mu. Ale bylo úžasné, moci si prožívat tu lásku, ten cit, ve vlastním, bezpečném světě, nezatíženém cizí, ani její, vůlí. Vznikla z toho hudba, do které Storky vložil sebe, zabalil a poslal do světa. Tím to pro něj celé skončilo, ta bezesná noc, kterou nestrávil milováním s fenou, ale obcováním výslovně v duchovní rovině, plně... »

Třicet dva let života. Osm minut skladby. Podivné, ale přesto vrcholně uspokojující, jasně hovořící počty... a vítr přestává konečně vát. »

Vážnost toho okamžiku i zamyšlení jen posílí další "ambientní" zvuk, co může klidně být jakýmsi zadumaným upraveným vokálem, jakési "hmmmm", jako kdyby to celé měla sledovat nějaká chladná, nezúčastněná, lhostejná porota, nijak citově zaineteresovaná. Tady jsem naopak chtěl zdůraznit mou vlastní úlohu toho účinkujícího, nejen kameramana a autora, leč v první řadě i "přímého účastníka události", k čemuž se výborně hodilo pár těch vzdálených klavírních tónů, jako kdyby někdo volal, "tohle je můj osud, můj život, můj průser, moje rozhodnutí" - načež ta "porota" (vlastně Ty, divák) opět reagovala jen lhostejným, nezúčastněným mručením. »

Tento popisek jsem přidal k "památeční" fotce skleničky s inkriminovaným nápojem, když jsem si ji přidal na Facebook... ale ani v nejmenším neopisuje skutečný význam toho večera, který znamenal velké poznání až prozření. Totiž, na tak mystické místo, jakým je pražská kavárna Café-Café, nemůže jít řízek, věčně posedlý hledáním pravdy o světě, jen tak posedět. Tady se vždy něco stane, natož v tom typickém reji magického večera, kdy se sem ze všech končin slezou modelíny, modýlci, celebrity a celebritky, drahý chlast začne téct proudem a svět venku jakoby přestal existovat, protože zlatá mládež, ta... »

Všechno to začíná záběrem kříže a nádherně barevných oblak, za nimiž je příznak úsvitu, anebo západu slunce. Výstižně a symbolicky to připomíná, že ta věc je mrtvá, pohřbená, ale ten kříž je skryt ve tmě a stínu (minulosti) a významným je právě ten úsvit kdesi na obzoru, znamenající pokračování celé té cesty, kde jsou stále nové a nové zítřky. Stejně tak ovšem může jít i o západ slunce, značící, že tohle bylo to nejlepší a nic lepšího mě v životě nepotká. Ty pochyby, nejednoznačnost a možnost více výkladů mi připadají pozitivní v tom, že... »

Nakonec z toho byl veselý mejdan, feny to pořádně roztočily, popily, zábava byla vybraná, pokecali jsme, později došlo i na "poměřování délky jazyků fen". Leč to významné, z mého pohledu jeden ze stěžejních bodů celé této party, bylo moje "osobní setkání" s jistou věcí, která třeba může být mnohými vnímána jako zcela běžná, leč guru přirozeně "vidí více" i ve zdánlivě běžných a každodenních jevech. Inu, zda je šampaňské "Taittinger" běžným obsahem narvaných nákupních košíků, co si odvážejí vohnouti o víkendu z hypermarketů, o tom by se stále ještě dalo polemizovat... »

Chtěl jsem prostě dělat vlastní muziku. Já sám. Podle sebe, podle svého, co budu chtít, a jak budu chtít. Získat tu svobodu - osvobodit se! Ovládnout vlastní svět! Pokročit v mediální oblasti ještě dál, až k vrcholům. Ty ambice měly hlubší kořeny, než jen vnitřní nespokojenost - až poněkud nevraživou žárlivost! - na ty, co jsou schopni hudbu produkovat. Šlo zejména o instinkt, že chci-li plně realizovat moje nápady i emoce, chci a musím k tomu využít všechna paletu média. Poslední článek, co vše zabalí do absolutna, tam stále ještě chyběl... »

Mohlo by se zdát, že feny jsou nabroušení, pokročilí a dokonale vyrovnaní, silní nepřátelé, spolehlivě trestající samčí snahy o nalezení lásky, kdy ochotně zneužijí slabost protějšků, kteří se jim otevřeli. Ve skutečnosti je tomu často naopak, jen jsou schopné v maskování, předstírání a psychologických hrách, které jim naneštěstí slepí vohnouti žerou. Jaká je skutečná tvář fenečího "věčného štěstí", vyrovnanosti a síly, které tak rády dávají na odiv? Svět pletek s fenami je hra, kde vítězí důmyslnější lži... není však nad to, moci jednou spatřit jejich skutečnou a dlužno dodat nijak vznešenou tvář... »

Tak to začalo: rok 2010. Marné bylo zaklínání ustrašenců, aby "staré dobré časy" nekončily a ten počátek osudového roku nepřišel. Je to tady, nedá se to vrátit, stejně jako nelze vrátit, pokud Ti fena oznámí, že je v "jináči". Svět je již od prvního dne roku 2010 neklidný, bublající zárodky nepokojů, průserů a zásadních změn, společenského posunu kamsi do zdánlivého neznáma: jednoznačně ovšem ve znamení nejistoty a změn k horšímu. Kde je však nejistota, tam jsou i příležitosti. Co uděláš pro to, abys je uchopil? Co třeba vléknout se? Proč ne, říká FENISMUS. »

V tý chvíli sem Tě vnímal z úplně jiný perspektivy. Jako kdybych Tě neznal, jako kdybych se zezadu díval na cizí kočku, vidím to jako dneska, jak pokrčíš tu svou pravou hezkou nohu, měla jsi tenkrát černý kalhoty a černý kozačky pod kolena, přes rameno přehozenou kabelku od Gucciho, ruce v kapsách, byla tenkrát zima, tak sis ohrnula límec krátkýho kabátku, co byl staženej v pase a hezky ukazoval, jak jsi skvěle rostlá, vysoká, štíhlá, přitom máš všechno, co má správná ženská mít, kráčela sis uvolněně, a lidi přesto sílu modelíny poznali hned... »

Nyní je myslím dokonale potvrzeno, že i u "lacinějších" fen můžeš najít nečekaně hluboký duchovní rozměr a je třeba je brát jako plnohodnotnou součást světa, u které lze vždy spolehlivě načerpat silnou dávku inspirace. Když vidíš takovou go-go, její propracované esteticky působící pohyby, je to radost pohledět, a nejen to, je to vzor, který bys následně měl od "svých" fen důrazně vyžadovat, přičemž nevyskytne-li se u nich, je třeba tuto chybějící vlastnost považovat za výrazný mínus, zkrátka nedostatek, co ovlivní celkové hodnocení. Opět - chceme a máme právo na to nejlepší, co je dostupné! »