Rakovina jménem Facebook
O Facebooku, jakožto nejpokročilejší sociální síti, se poslední dobou diskutovalo v široké míře a v českých končinách snad není pisálka, co by se k této rakovině poslední doby nevyjádřil jakožto velký chytrák a rozumbrada, co to má v hlavě srovnané. Pravdou je, že Facebook má mnohé unikátní výhody, kvůli nimž lze každému uživateli důrazně doporučit, aby si tam vlastní profil opravdu vytvořil. A Storky, resp. Šedá Zóna? Ti na Facebooku samozřejmě nemohou chybět :-)
Osobně jsem na Facebook.com registrován již od ledna 2008, kdy mě na něj upozornila jedna “advanced” samice, ale to byl používán pouze mezi omezenou skupinou lidí, zejména vysokoškolských studentů, kteří byli vždy prvními uživateli nových, progresivních služeb. Až nyní, počátkem roku 2009, začalo docházet k masivní migraci všech uživatelů nejrůznějších sociálních sítí právě na Facebook, přičemž začali houfně opouštět původní místa střetávání, jako jsou Libimseti.cz, Lide.cz a podobné “profilové” služby, které čeká recese a dost možná kompletní úpadek – protože Facebook je jednoduše mnohem zajímavější a univerzálnější.
Unikátnost: občanský profil
V čem je Facebook unikátní? Že tam vystupuješ pod vlastním, tj. občanským jménem – dávat si nějakou nesmyslnou přezdívku nejen popírá jeho smysl, ale taktéž to odporuje pravidlům užívání služby (a takové připosrané uživatele považuji za plnotučné losery). Obava ze ztráty soukromí? Tvůj profil mohou vidět pouze ti uživatelé, které schválíš jako “přátele” a máš tedy plnou kontrolu nad přístupem do něj (pokud si toto nastavení dobrovolně nezměníš, pochopitelně). A ochrana soukromých dat? Jednoduše lze omezit zobrazování veškerých informací právě přátelům, některým přátelům či vůbec nikomu. Ve vyhledávání se zobrazí pouze Tvé jméno, příjmení a malá osobní fotografie, které je dobré si právě pro identifikační účely přidat.
Smysl: kontakt s přáteli
Klíčový smysl Facebooku je v tom, že si Tě tam mohou najít staří, dávno ztracení přátelé, na které bys jinak již nikdy nesehnal kontakt, to samé naopak – lze tam tedy znovuobnovit dávno ztracená přátelství či navázat nová, plus, spojit se s rozličnými celebritami a známými osobnostnostmi, které jsou tam v maximální míře registrovány taktéž (druhá věc je, jaké profily jsou “real” a jaké “fake”). Stejně tak se lze stát fanouškem nejrůznějších míst či věcí, osobností či událostí, vstoupit do zaměřených skupin (studentské/absolventské, události, společné zájmy) či je sám založit. Jejich nadstavbou jsou tzv. sítě, které umožňují sdružovat lidi z konkrétních míst, zaměstnání a podobně, jejich vytvoření však podléhá schválení Facebookem a proto nejsou příliš rozšířené – o vytvoření jisté sítě jsem žádal před týdnem a dosud žádná odezva, ani schválení, ani odmítnutí.
Výborné je, že skrze “domácí” stránku FB můžeš neustále sledovat, co dělají Tví přátelé, plus jejich informace a příspěvky. Mohou si aktualizovat stav, přidat fotky či označit na nich sebe či jiné uživatele, přidat zajímavé odkazy či videa, napsat někomu něco na “Zeď”, aktualizovat info ve svém profilu, změnit svůj osobní stav (zadaný/nezadaný atd.), lze vidět i jejich přátele a mezi nimi objevit společné známé, lze se zúčastnit akcí, ke kterým Tě pozvou, posílat jim zprávy, komentovat jejich stavy i fotky… jednoduše dokonalé propojení s jejich životy, resp. tím, co o sobě povolí publikovat – to je na volbě každého. Rozhodně je to však výhodné v tom, že s nimi můžeš být v kontaktu a vidět, jak žijí, přestože se třeba nevídáte.
Hrozba, či přínosná služba?
Bez ohledu na tom, za jakou hrozbu je FB poslední dobou považován, jedná se o přínosnou a důležitou službu, která mně osobně umožnila nejen, opětovně se spojit s mnoha starými známými, ale taktéž moci oslovit lidi, na které bych jinak kontakt sháněl velmi těžko. Kromě toho je dnes důležité, “být” na síti Internet, abys sám byl k nalezení. Bohužel, my s diakritikou ve jméně/příjmení máme problém v tom, že se naše FB výsledky ve vyhledávači nezobrazují, pokud je jméno použito v originální podobě, tedy s háčky a čárkami – někteří uživatelé to řeší použitím jména bez háček a čárek, což je však kontraproduktivní, jelikož pokud někdo zadá jejich jméno ve vyhledávači v české podobě, zobrazí se opět jen částečné výsledky. Je to bordel a diskriminace českých uživatelů.
Mnoho papíru se popsalo o tom, že jsou tamější data zneužitelná a že se jedná o žrouta času. Zneužití dat? Tajná služba ví stejně všechno a pokud člověk opravdu chce, za pár tisíc si přes soukromého detektiva (bývalého policistu) sežene tolik informací, kolik jen chce… banky vědí, co nakupuješ a kolik máš peněz, mobilní operátoři zase, komu voláš, píšeš a co je obsahem, máme tu veřejně přístupné rejstříky… klíčové je nepublikovat o sobě informace, které lze objektivně považovat za riziko. Taktéž přehnaný mi připadá krok některých uživatelů, co výslovně uvedou do profilu, s jakým uživatelem mají vztah… to je akorát tak na to, aby nějaká mrcha toho kontaktu zneužila. Pokud máš obavy, dej si do profilu pár základních údajů, jednu malou fotku a postačí to. My slušní lidé si tam však poctivě vyplníme všechno ;-)
A náročnost na čas? Myslím, že jistou “posedlostí” Facebookem si v jisté počáteční fázi projde každý, zejména tzv. sociální voyeuři (… jako já, ale pst!). Později se však vztah k FB normalizuje, občas si tam změníš stav, občas přidáš novou fotku, odkaz – záleží jen na uživateli, jak velkou potřebu má, oznamovat světu nové události (někteří uživatelé tam píšou opravdu banální stavy, jako “jsem ve vaně” či “jdu platit složenky“, což je již demence). Lze tam přistupovat i přes Internet v mobilním telefonu, např. pro operační systém Symbian v mojí Nokii E71 mám nainstalovanou miniaplikaci, na jejíž ikonu stačí kliknout a ihned jsi přes webový prohlížeč na svém profilu, optimalizovaném pro mobilní zařízení. “Spárování” s mobilním telefonem má i tu výhodu, že nemusíš při žádostech o přátelství opisovat kontrolní kód (CAPTCHA).
Facebook v praxi
Pro ilustraci jsem zde připravil tři snímky obrazovky Facebooku, abys viděl, jak celá ta mystická záležitost vypadá v praxi. “naživo”. Jedna je “profil” uživatele, konkrétně můj – tedy místo, kde jsou uváděny pouze informace a události mně se nějak týkající, druhá je “domácí” obrazovka, kde automaticky nabíhají události o mých přátelích, a třetí je “informační” sekce, kterou jsem si narozdíl od mnohých poctivě vyplnil, ovšem jen to, co jsem uznal za vhodné – bydliště tam tedy např. nenajdeš, avšak ostatní info považuji za “safe”, proto ho tam mám.
“Profil”. Základní “osobní” obrazovka, na níž se zobrazují všechny “moje” události – ať již provedené mnou, či někým jiným, ale mně se týkající. Mohu si tu upravit stav, informace či “osobní” fotografii, která se u mého jména zobrazuje po celém FB, vidím zde komentáře mých stavů a vzkazy na “Zdi”. Tyto informace vidí i přátelé, přirozeně pokud neomezím informace, které se o mně mají zobrazovat – šest ikonek náhodně vybraných přátel (či snad naposledy přihlášených?) se zobrazí v jejich “sekci” vlevo. Dole (na snímku není vidět) mám okénko, kde se zobrazují jak přihlášení přátelé (online), tak upozornění na “moje” nové události (komentáře o mně, přidání mně do přátel, schválení požádaného přátelství – to vše chodí i e-mailem) a okénko chatu, pokud mluvíme s jedním konkrétním uživatelem v reálném čase (jeho okna je tedy něco jako klasický instant messenger, jako ICQ). Nahoře si mohu zobrazit seznam svých přátel a podívat se na jejich profily, plus změnit nastavení (samotného účtu i soukromí), anebo začít někoho či něco vyhledávat. Zprávu lze psát každému uživateli, včetně těch, co nemáš v “Přátelích” – ovšem pozor, příjemce pak vidí informace z profilu.
Karta informací o mně. Základní, osobní, kontaktní, info o vzdělání a zaměstnání, moje skupiny (jichž jsem členem) a stránky (jichž jsem fanouškem). Jak vidíš, např. známý pražský KU bar má také svou stránku na FB a já si ho přidal. Šedá Zóna, no to byla povinnost, když jsem jeho FB stránku sám založil :-) opět, záleží pouze na Tobě, co si o sobě vyplníš. Já to vzal mírně s humorem a nadsázkou :-) můžeš si nicméně precizně nastavit, jaké informace o Tobě budou komu zobrazovány – standartní žádoucí nastavení je vše pouze přátelům, ale já na to kašlu a mnohé info jsem povolil i “přátelům přátel“, což je druhý, nižší stupeň soukromí. Taktéž lze omezit informace, viděné jako výsledek vyhledávání na FB, či se z výsledků hledání docela odstranit (nedoporučuji). Výsledek bude vidět i veřejně – Facebook má extrémně vysoký pagerank 9/10 (sílu stránky pro prohlížeč Google), tudíž se při zadání klíčového slova jméno+příjmení zobrazí dozajista jako jeden z prvních výsledků vyhledávání (ovšem je třeba si jméno psát bez diakritiky, minimálně bez háčků).
“Domácí” obrazovka, kde běží kanál posledních zpráv o Tvých přátelích. Jejich změny stavů, kdo se rozešel s partnerem nebo se dal s někým dohromady, jejich přidané fotky či fotky, na kterých je někdo označil, jimi přidané odkazy, videa, jejich nově uzavřená přátelství, čeho se stali fanoušky… četnost zpráv od jednotlivých uživateů lze jednoduše omezit, což je vhodné, pokud nějaký uživatel spamuje či obecně “zahlcuje” kanál nad únosnou míru nezajímavými informacemi – v mých přátelích je to např. známý internetový publicista Radim Hasalík, kterého jsem tak byl donucen “krouhnout”. Rámeček vpravo poskytuje přehled o událostech, které mě čekají, nabízí pomoc při hledání přátel a zejména, spravuje tzv. aplikace – zde ty základní. Na aplikace obecně pozor, jelikož se na FB poslední dobou brutálně množí “aplikační spam” a je tedy nerozum, povolit jim přístup k informacím z profilu.
Shrnutí
Facebook považuji jednoznačně za přínos a mocného pomocníka jak s kontakty v minulosti, tak v současnosti. Pokud věnuješ čas správnému nastavení soukromí, není třeba se obávat “invaze” cizích lidí do soukromí. Doporučuji každému, aby si tam založil vlastní profil a stal se tak součástí služby, jíž patří budoucnost a bude znamenat jak přelom v oblasti Internetu, tak celkově sociálních vazeb a komunikace – vždyť otázka “vole, máš profil na Facebooku?” se dnes stala div ne běžnou součástí konverzace a CZ uživatelé přibývají doslova raketovým tempem. Je tedy jisté, že společnost donutí k založení profilu časem docela každého mladého člověka, pokud nemá být totálně “out”.
Storky a Šedá Zóna na FB
Zde je moje osobní “Facebook vizitka“, kterou si je možné vytvořit ve svém profilu (horizontální či vertikální) a posléze ji použít na webových stránkách – funguje jako běžný úryvek HTML kódu. Můžeš si mě přidat jako “přítele”, ovšemže jen pokud mám tolik Tvých sympatií, haha. Pohledné samice schvaluji bez váhání a ostatní žádosti po letmém prozkoumání jejich profilu ;-)
Uděláš mi velkou radost a budeš nadále propagovat Šedou Zónu, staneš-li se jejím fanouškem zde: .:Šedá Zóna:. magazín a povolíš-li zobrazování “stránek, jichž jsem fanouškem” v nastavení svého profilu (“Soukromí” – “Hledat”). No, snad se mi podaří do té stránky přidat nějaký zajímavý obsah, minimálně je však dobré, “být” na tak důležitém místě Internetu, jako je dnes právě Facebook. Třeba časem bude i nějaká ta událost ;-)
citace z tvého článku:
Můžeš si mě přidat jako “přítele”, ovšemže jen pokud mám tolik Tvých sympatií, haha. Pohledné samice schvaluji bez váhání a ostatní žádosti po letmém prozkoumání jejich profilu ;-)
Chci se tě zeptat, jaký máš názor na přidávání “přátel” do FB. Kamarádka mě psala, že jí štve, že si jí chtějí přidat lidé, s kterými se moc nebaví… (zná je spíše od vidění apod.), oni jsou to většinou lidé, kteří za honbou toho, aby měli co nejvíce “přátel” otravují s přidáním.
Možná je zavádějící právě název přátelé … přece jenom přátel má člověk v životě jen pár, třeba by byl vhodnější název kamarádi, či známí :-) a pak pár vybraným dodatečně přiřadit status přítele.
Ještě, že se člověk může rozhodnout koho si přidat a koho ne :-).
Suzynka: Tvůj úhel pohledu chápu. Záleží asi na tom, jak člověk k instituci “Přátel” na FB přistupuje – někdo si přidá docela každého, včetně celebrit, lidská snaha “vypadat oblíbený” tím, že budu mít v profilu co nejvyšší číslo přátel, je pochopitelná. Já osobně mám mezi přáteli 90% lidí, co jsem někdy viděl osobně či s nimi alespoň mluvil po telefonu, ti ostatní jsou z Facebooku samotného. Ale nemám problém si přidat kohokoliv, ostatně vnímám ten profil jako slušnou reklamu na magazín a na možnost, šířit mé zhoubné učení mezi prostý lid :-)
Povím Ti to však takto. Pokud u někoho požádám o přidání – někdy v životě jsme se viděli, a proto na tom nevidím nic špatného podle hesla “jen být v kontaktu se starými známými” – a dotyčný mi autorizaci neschválí, respektuji to sice jako jeho svobodné rozhodnutí, ale moje sympatie k dotyčnému či dotyčné dramaticky klesnou. Já vím, třeba to přehlédl/a, ale těžko se ubránit pocitu, že pro dotyčného/ou jsem prostě nula, nevýznamný jedinec, že mu nestojím ani o schválení toho požadavku, který nic neznamená. Asi jako když Ti někdo podá ruku a Ty nereaguješ – prostě je to neslušnost, nevím, jak to jinak říct. Stejně tak mi udělalo radost, když si mě přidal sám od sebe někdo, koho jsem znal jen přes někoho a nemluvili jsme spolu snad nikdy… že se ke mně přihlásil, nebo jak to říct. A to se neodmítá, takové vstřícné gesto.
Nechci tím říct, že by si zase musel člověk přidat každého, ale asi bych hodně důkladně promýšlel každou ignoraci žádosti – mohla by zbytečně způsobit určitou nevraživost, která je v jistém smyslu pochopitelná. Základní otázka pro toto rozhodnutí je: proč si mě přidává? Jaký je důvod? Jaká je jeho motivace? To celé rozhodnutí ulehčí.
Slyšel jsem o tom, že se poslední dobou na FB často objevují žádosti od nadržených neznámých samců směrem k ženským profilům, tam přirozeně není co řešit…
Tudíž moje stanovisko je – s kým se znáš osobně a nemáte mezi sebou nepřátelství, ten by mezi “přátele” měl patřit. A nejde přitom o původní význam toho slova, samozřejmě, že to znamená spíš “kamarádi”, jenže to by znělo divně, když tu mluvíme o dospělých lidech :-) myslím, že i vlažné vztahy se přes FB dají vylepšit, oživit – a to je pozitivní.
Navíc, není nic lepšího, než si pak pročítat, co všichni dělají, někdy je to dost legrace :-) nebo někdo pošle zajímavý odkaz či téma k diskuzi… nebo dostat se na zajímavou akci, kterou někdo organizuje či se jí zúčastní a dá ostatním tip.
FB přátelé prostě nejsou jako ti živí, ale poskytují zase jiné výhody :-)
Jakub: Váš názor a moji reakci na něj jsem přesunul do samostatného článku Editorial: Čtenář Jakub.
Děkuji Ti za odpověď :-). Souhlasím s tvým názorem. Prozatím jsem ignorovala jen jednu žádost o “přátelství” – z mé strany to neni neslušnost, spíše momentální postoj k tomu člověku. V podstatě jsem s nim nikdy nemluvila, jen byla na jedné akci a mám důvody, proč si ho zatím nepřidám.
Jinak samozřejmě mně potěší, když mne vyhledá (stejně jako to potěší asi Tebe) nějaký/á starý/á známý/á. Jako se mi to stalo v případě kamarádky z Moravy, se kterou jsem si jako náctiletá posílala dopisy (ano, v dnešní době již skoro nevyužívaný komunikační prostředek mezi lidmi, dnes max. v podobě komunikace složenkama mezi institucí a poplatníkem :-) ).
Pak mne ještě v Tvém článku zaujal pohled na vyhledávání jmen – je fakt, že jména s diakritikou (hlavně háčky jsou diskriminované) – měli by udělat nějaký upgrade pro Čechy. A dále výtka … jsou i uživatelé s častěji se vyskytujícím se jménem, když je dáš do vyhledávače, tak na Tebe vypadne 20 Nováků a polovina nemá u profilu fotku – někdy bych ocenila popisku, alespoň kde bydlí … no ale jejich mínus, takhle je nikdo nenajde :-). Já naštěstí do téhle skupiny nepatřím (těch častých jmen).
Přeju hezký večer, ať už strávený u FB, ŠZ nebo jinde.
[...] Rakovina jménem Facebook Skrytí Facebook kvízů ve Firefoxu [...]
[...] Rakovina jménem Facebook Soukromí. Něco, co na Internetu a v sociální siti nečekejte [...]