Storkyho pravoslaví 9: “Krysaříci a šmucinky”
Naléhavost situace mě nutí, abych neprodleně přidal nový díl “Storkyho pravoslaví” s podtitulem “Krysaříci a šmucinky”, abych mluvil o dobrovolném ponižování v rámci tzv. balení dívek, neboli plýtvání hrdostí samce. Tento díl přímo navazuje na probouzející článek “Teorie alfa-samce 12: Pachuť Pyrrhova vítězství“.
Audio: (prehravac aktivujes kliknutim na tlacitko)
. . .
Co je Tvůj život, brácho? Co jsi zač? Zamyslel ses nad tím vůbec někdy, nebo jen rosteš jak divoké luční kvítí, ohýbáš se po větru a chceš jen urvat něco z koláče zážitků, být jako ostatní, aby ses necítil vyřazen, ostrakizován pro neúčast na sociálním kvasu?
Pak se stane to neodvratné, že je pátek, pěkně se oblíkneš, znám Tvůj styl, značkový tenisky vzoru, co právě letí, “Ády” či “Najký”, nějaký pěkný džíny, tričko, na krk parfemíček, co jistě musí zabrat, a jdeš na dýzu, do klubu, na mejdan. Šmejdíš očima jako krysa, kde jen jsou nějaký čubiny, zatímco hltavě upíjíš drink, co Ti má dobít sebevědomí, co Tě má učinit vtipným, výřečným, zábavným, co Tě má pokrýt vrstvou lepkavého slizu, na kterou se snad nějaká ta směšná nicotná čubinka chytne!
Máš ji v hledáčku. Sleduješ, zda tam s ní není nějakej vocas. Pak polkneš srdce v krku a jdeš za ní, riskuješ, zmenšuješ se, jak se vzdálenost zmenšuje. Pokládáš jí své srdce i důstojnost na dlani, když říkáš to svoje “ahoj já jsem honza, můžu tě pozvat na drink?” Vítá Tě mile, nebo nedůvěřivě, nepřístupně? Je přece cenná, ona svou důstojnost má, svou cenu zná, přestože je druhá nejošklivější v Praze, ale když se před ní objevíš, najednou se cítí jako ledová královna, přestože ještě včera si brečela do polštáře, proč mě doprdele nikdo nechce, kde jen seženu kluka, co by mě miloval?
Nyní před ní někdo stojí, ale není to ten, kterého hledá, na kterého čeká! Nějaký loser si přišel lovit štěstíčko a sexíček, což ji naplňuje přirozenou a oprávněnou nedůvěrou. Vysmívá se Ti. Ví o Tobě všechno, vidí do Tebe. Svým šestým smyslem stíhá přesně analyzovat, oč Ti doopravdy jde, zatímco si usrkne drinku, cos jí zaplatil, protože jsi nepřišel na nic chytřejšího, než si ji koupit chlastem. A tak ji máš, možná s Tebou pokecá o banalitách, žijete přece oba svý ubohý směšný životy a tak se k sobě dokonale hodíte. Tohle jsi chtěl, tímhle jsi chtěl být, chudákem, nulou, co se doprošuje nějaký socky, šmucky s holou prdelí, s pritimitivními ženskými zálibami, bez hloubky, zato skvěle trénována v samičí manipulaci, falši a podvodu? Zadívej se na ni dobře. Vycpaná podprsenka typu “push-up”, co tě má nalákat na neexistující, falešnou vizi koz, šminky, co mají zakrýt její nevýrazný rysy, kysličník, kterým si obarvila vlasy, aby se najednou stala zářivou, výraznou, významnou, umělé plastové nehty, co zakrývají její krátké a odrbané, tanga, co z tlustého zadku s celulitidou udělají ztělesněnou zemi pokušení, jen z kalhot vykoukne jejich lem.
To je podvod, který nevidíš, nebo nechceš vidět, a přesto chceš obchodovat. Ona ví, že jsi kavka. Proč by Tě měla uctívat? Jsi jen jedním z těch chudáků, co za ní lezou, kdykoliv někam jde. Umí to s nimi, umí to proto i s Tebou. Zná Tě. Hraje na Tebe, jako na flétnu, ve všem jí vycházíš vstříc, v zájmu svého svatého cíle, jsi dokonale ochočený – kde je nyní tvá vůle, rozhodnost, samostatnost, odhodlání k velkým věcem? Celý svůj život jí pokládáš na oltář, aby si mohla přebrat dary, nebo Ti vše hodit do obličeje a ponížit Tě tím odmítnutím. Ale sám jsi ty podmínky takto nastavil, tak čemu se divíš? Jen využívá situace, do které ses sám, vlastní hloupostí, vlastní slabostí a pohlavní touhou, vmanipuloval!
Každý takový večer, kdy jdeš do města s vírou na sbalení nějaké holky, tě oslabuje, drolí. Zotročuje, ničí sebeúctu, respekt k sobě samému, toho všeho se ochotně vzdáš jen s vyhlídkou zásunu. Bože, jak hluboko jsi klesnul? Divíš se, že s Tebou žádná nechce chodit? Vidí to v Tobě všechno, jako ve slabikáři, pochop to, k tomu ji vybavila matka Příroda, aby byla s to rozlišit losery od kingů – a jedině těm druhým bude umožněno, nacákat do ní svůj odkaz, pokud ovšem tyto mechanismy neanuluje požíváním hormonální antikoncepce a nezačne souložit zcela nespoutaně, dokud je mladá, tak si chce přece užívat!
Vystup z toho vlaku, je-li Ti život milý, man. Nikdy nemůžeš vyhrát. Na to je Tvůj protivník příliš silný a v příliš dobré pozici. Zatímco si budeš libovat, jak vše šlo dobře a očima budeš laskat nově získané telefonné číslo, já se Tě zeptám – jsi opravdu vítěz? Čeho? Co jsi získal? Vůbec nic, jen další poukázku k ubohosti a směšnosti. Zahoď to číslo, zapomeň na ni a procitni!
Staň se středem. Seď, postávej, podupávej si do rytmu, užívej si atmosféru. Vyzařuj ze sebe absolutní vyrovnanost, lhostejnost, nic nepotřebuješ, po ničem netoužíš, žádný kozy, žádný vagíny. Tím začneš vysílat signál, který jejich radary zaznamenají spolehlivě. Pak teprve se v davu šmucek zjeví královské kusy, co půjdou jen k Tobě.
Tak snadné to je. Tak blízko jsou, a přece tak daleko, natahuj se po nich, nikdy je neutrhneš, a dají jinému.
Vše začíná u Tebe. Ty jsi střed světa a stvořitel všeho. Ony, jedině ony, nechť přijdou. Nikoliv Ty za nimi. Není důvod, nepotřebuješ je přece! Zato ony Tebe ano, Tvou ochranu, jistotu. Vydrž, neustup od svých hodnot, ony to vzdají dřív, jsou přece slabé a neumí být samy.
My nebalíme. My na to kašleme. My to nepotřebujeme. My tu proto nejsme. My se bavíme tím směšným panoptikem, ale nezapojujeme se do něj. My víme, my známe. My činíme správná rozhodnutí.
Vyber si tým, pokud to jen dokážeš.
pravil Storky, ve Storkyho pravoslaví číslo 9: “Krysaříci a šmucinky”.
