Teorie alfa-samce 12: Pachuť Pyrrhova vítězství

Smutek a oprávněné obavy vstupují do mojí duše kdykoliv, slyším-li nějakého slepého samce hovořit o tom, jak úspěšně či neúspěšně se mu dařilo, “balit” nějakou dívku. Stejně tak považuji za rozkladné a na pochybnou cestu vyzývající články a příručky na zdánlivě klíčové téma, kterým je tzv. balení dívek. Je to opravdu nějaká k přežití nezbytná dovednost, nebo pouze další mámení na samčí cestě? A nejsou ti, kdo tuto cestu prosazují, skrytí agenti estrogenové kliky, co mají za diverzní úkol další příspěvek k rozkladu samčího pokolení? A skutečně máš být nač hrdý, pokud se Ti nějakou čubinu podařilo sbalit, nebo ses naopak dobrovolně zbavil části své důstojnosti a hrdosti?

Vyjasněme si to hned na počátku, man. Jen když slyším tento odporný pojem, vzbuzuje to ve mně asociaci čehosi slizského, zákeřného, nectnostného. A takoví být nesmíme, jedině v zájmu nejvyšších cílů, kterým vagína nějaké nahraditelné, nezajímavé a neosudové čubinky rozhodně není. Co je cennější než sex a všechny kozy světa? Přece Tvá vlastní důstojnost, hrdost, plus nezbytná svoboda. Vstoupíš-li jako účastník do temné, úpadkové hry “balení”, nejsi již důstojným samcem, hodným respektu, ale šaškem, slizounem a ohlodávačem kostí, které věř mi, před Tebou spolehlivě ojelo spousta jejich nápadníků a milášků, “srdíček“, “přítelíčků” a “láseček“.

Uvědom si, brácho, že kontakt se samicemi má pro samce pouze jednu stěžejní hodnotu: najít mezi tím plebsem, hejnem ohmataných kurviček a chudinek, co kromě mezinoží nepřinášejí nic povznášejícího, pouze jeden jediný kus, tu osudovou a k Tobě se dokonale hodící lásku, na kterou čekáš, jak doufám trpělivě, ale nikoliv za každou cenu.

A věř mi, že právě tuto lásku nikdy nebudeš muset balit! Ta až přijde, poznáš to snadno, nebudeš ji muset přemlouvat, přesvědčovat, nebudeš jí muset přinášet jakékoliv dary, aby si Tě povšimla a opětovala náklonnost. Setkáte se a následně, dřív nebo později, srazíte jako dva magnety s opačnými póly. Teprve potom pochopíš, oč tu skutečně šlo a jaké to mělo být! Teprve potom to proběhne správně a bude to mít smysl.

Dnes žiješ dosud ve slepotě, manipulován obecným povědomím o tom, jaké by věci měly být. Nevadí Ti, že ty, do kterých vstupuješ, jsou ojety armádou jiných, že do svých útrob pilně a poctivě akceptovaly cizí sperma, že jsi jen jedním z řady jejich milášků, že Tvá pozice není pozice skutečného muže, ale prosebníka, chudáčka, žebráka, co prosí o možnost uspokojení mezi jejich stehny.

Zastav se, rozhlédni se, procitni. Takto to být nemá a nikdy nemělo. Sešel jsi z cesty. Následuješ tupý primitivní dav, opojený pivem a vlastním pohlavním pudem. Oč Ti jde, co hledáš? Možnost vycákat se do nich naostro? Anebo najít tu správnou ženu po svůj bok, se kterou stvoříte skutečný pár, za kterou bys bez váhání zemřel?

Zemřel bys za tu nicotnou šmucinku, co jsi včera balil v klubu, kupoval jí drinky za své těžce vydělané peníze, které jsi mohl investovat mnohem lépe, do vzdělání, cestování, poznávání, uspokojení vlastních potřeb?

Ne, Ty sis za ně raději koupil nějaký iluzorní pocit naděje pro jednorázové sexuální uspokojení. Další kolo toho boje jsi opět prohrál.

A pokud jsi zvítězil a dostal jsi ji, jsi skutečným vítězem? Kdepak, brácho, sama si dobře promyslela, zda se jí vyplatí, aby Ti roztáhla nohy. Měla jednoduše chuť souložit? Potom jí nevěř, je to promiskuitní děvka, ohrožující přímo a fatálně Tvé zdraví. Uvěřila Tvým kecům a svolila k cestě, směřující ke vztahu? Kámo, jen se sám dobrovolně a hloupě zaplétáš do pevných sítí, na jejichž konci bude Tvé spolehlivé zotročení. Dnes se cítíš mlád a silný, ale dej tomu deset let, pivko, hospoda, nudná práce za pár korun, obtloustlá matróna doma, řvoucí fakani, ale smrádek a teplíčko, teplé večeře, životní styl, působící na Tvé primitivní já, z něhož budeš obtížně odcházet. A jednou, při pohledu na přicházející paní Smrt, budeš plakat, že jsi svou jedinou šanci zmařil a možnost naplnění života vyměnil za pár ejakulací a nesmyslných pocitů bezpečí a lásky.

My samci dívky nebalíme, brácho. Není to zkrátka třeba. Ano, prezentujeme se, ale iniciativu necháváme na nich. Ať se ony přihlásí se svým zájmem, ať nás ony samy žádají o možnost spáření s naším kvalitním genem!

Říkáš, že jako osobnost jsi nic moc a pokud nebudeš balit a používat takové techniky, nikdy si nezasouložíš? Nesmysl. Tu ušetřenou energii i peníze můžeš investovat do budování vlastního impéria, na které čubiny vždy slyší a jednou, dříve či později, si Tě najdou, objeví Tě a samy se přihlásí, samy budou žádat, abys je poctil svým spermatem do jejich pošev. Prosté, ba kupecké počty.

Oč tu jde, man? Musíš se chránit. Musíš chránit svou důstojnost, stejně jako svobodu, protože to jsou jediné věci, co Ti mohou pomoci, co Tě mohou spasit, co Tě udržují na správné cestě. Kdykoliv se jich v zájmu uspokojení pohlavního pudu mezi čímisi stehny vzdáš, o něco více se rozdrobí stavba Tvého já a stáváš se namísto vlka krysaříkem. Navíc, riskuješ tím i své zdraví – protože ty holky ojelo spousta frajerů, včetně cizích ras i kluků z AIDS zamořeného kontinentu jménem Afrika, nemluvě ani o až příliš reálné možnosti, že někdo z jejich frajerů si včera odskočil za šlapkou a připlatil si za sex bez kondomu – a nic nebrání tomu, abys ten dáreček od kurtizány měl snadnou a jistou cestou doma sám. Tohle jsi chtěl? Za tohle jsi ze sebe dělal idiota a ještš to odnesl tím nejcennějším, vlastním zdravím? Proboha, co je to za kšeft?

Čubiny moc dobře vědí, že od nich něco potřebujeme. Že mají něco, vibrující samotnou naší podstatou. Budeš-li následovat svůj primitivní pud, musíš dopadnout nedílně zle. Sehrají to na Tebe, jak to umějí. Budeš nikoliv králem, ale pěšcem na jejich šachovnici. Svůj někdejší symbol čistoty, panenství, kdysi daly nějakému šťastlivci a to dál je jen souložení, píchání a riziko bez většího přínosu. Raději doma poklidně masturbuj, než jít ven a “balit” tyto šmucky!

Chci po Tobě, abys cítil strach a obavu, kdykoliv se budeš dívat do té temné díry mezi jejich nohama. Abys tuto scénu neviděl jako vstup do světa rozkoše, ale naopak možného maléru s osudovými následky. Abys desetkrát, dvacetkrát přemýšlel, než jednou zaboříš svůj holý úd a sliznici do toho vlkého jícnu, kde se mohou schovávat bakterie tak ničivé, že se Tvá imunita jen třese. Nevidíš je, necítíš je, nalezou do Tebe a začnou páchat svou destruktivní činnost. Těm se musíš ubránit, a jak jinak, než silnou pohlavní zdrženlivostí?

Kdykoliv jdeš s někým souložit, znamená to, že jsi vyslovil důvěru. Že jsi i té kurvičce z diska, co píchá každý týden s jiným, řekl: “Věřím ti a odevzdávám se ti”. Ano, odevzdáváš jí svůj dosud čistý tělesný systém, aby měla možnost, předat Ti své od jiných vocasů převzaté odkazy zla, nemoci a smrti. Nejsi šílený, nejsi blázen?

Celá tato cesta k nákaze taktéž začíná tím balením a flirtováním. Nebylo by lepší, kdyby Tě ta holka odmítla, než že Ti to vyšlo a Ty se dočkal Pyrrhova vítězství, kdy sice dosáhneš realizace svého neracionálně řízeného pudu, leč cena za to bude tak děsivá, že bys do toho zastřízliva nikdy nešel?

Zůstaň raději sedět u svého piva, brácho. Poslouchej muziku, dívej se jim na kozy, na prdelky, ale buď netečný a nestartuj za nimi, jako nadržený ratlík, co je tak ubohý, že klidně obětuje všechno, jen aby mu daly. Co si o Tobě pak myslí ony samy? Myslíš, že Tě respektují, že Tě uctívají stejně jako tu svou předchozí osudovou lásku, pro kterou by dýchaly a které ze sebe daly všechno, všechno? On je vítěz, Ty pouze loser a šašek, kterému se potají chechtají a vysmívají, tomu věř. Není důvod k úctě, sám jsi k tomu zavdal.

To všechno se musí změnit. Musíš se zorientovat, zaujmout postoj a za ním si stát, jedině on Tě udrží nad vodou a ochrání, když se v Tvém rybníčku objeví nějaká štika s HIV, co bude znamenat smrtelné nebezpečí, ovšem od jiných kusů nebude naprosto k rozeznání a naopak ona bude tou, kdo snadno podlehne Tvým žádostem, přesněji prosbám o soulož.

Připadáš si silný a mocný, když narovnáš ramena, zatáhneš břicho a zajdeš za nějakou špínkou, začneš se usmívat a valit jí něco do hlavy?

Nene. Ve skutečnosti jí říkáš s psíma očima něco takového:

“Ahoj, jsem šašek a loser, nadrženej a bez holky, chudák, co udělá cokoliv, aby si zapíchal. Hele pozvu tě, hele budu tě chránit a udělám fakt cokoliv, ale dej mi, prosímtě, no tak, potřebuju to. Fakt ti slíbím cokoliv, jen potřebuju jeden mrd!”

Asi chápeš, jak to celé vypadá a zejména, jaké možnosti manipulace to pro čubinku skýtá, jichž s chutí využije. Proti Tobě, pochopitelně.

Proboha, zastav to, než bude pozdě. Vypadá pěkná, ale nevíš, co koluje v její krvi, co za běsy číhá mezi jejími stehny. Hraješ o všechno, aniž by sis to uvědomoval. Proto tak snadno prohraješ.

Je to vážnější věc, než by to kdy vypadalo. Ale Ty jsi to nevěděl. Nyní sám chápeš, jak slepým jsi byl.

Zastav konečně toto šílenství. Dokud není pozdě. Nebuď jako chudák nemocný závislý feťák, co by pro dávku svého svinstva udělal cokoliv, cokoliv. V jistém smyslu, balíš-li dívky, děláš něco podobného. Odkládáš důstojnost v zájmu těch nejnižších pudů! Přestaň těmito nesmyslnými hrami ztrácet čas!

Znáš tyhle smutné příběhy zcela dobrovolného ponížení a neúcty k sobě samému?

“Ahoj, já jsem Honza. Co piješ? Můžu tě pozvat na drink?”

Blázne! Copak budeš vrážet své těžce vydělané a armádou hladových Cikánů zdaněné peníze do nějaké šmucinky? To jsou ty holky, co zneužívají hlouposti samců a do klubu přicházejí se stovkou v kapse, aby odešly zcela opilé, protože se na ně složí banda loserů – chceš být taky jedním z těch přispěvatelů na dobrou věc, aby ta děvka mohla pít za Tvoje prachy?

“Dala bys mi telefonní číslo?”

Na co, proboha? Abys jí pak psal směšný SMS, co četla tisíckrát, typu “ahojjaxemáš” a ona Ti na ně ani neodpověděla, zatímco Ty je platíš? Ale copak peníze, každá tato zpráva, neboli žalostný pokus o kontakt s cílem se jí dostat pod sukni, je další hřebíček na rakvi Tvé důstojnosti! Sám jí dej své číslo, ať je ona tak odvážná a napíše, nebo ať se to celé spláchne! Proč by ses měl ponižovat a dolejzat?

“Skvěle se mi s tebou povídá.”

Já si s babkou z bytu odnaproti také dobře pokecám. Znám ji, vím co ji trápí, vím, jak omezeným životem žije. Usmívám se na ni, jak slouží zdravíčko, ceny že jdou nahoru, počasí… oba se loučíme, ona spokojená, jaký jsem sympaťák, zatímco já si říkám, jede se dál. Mluvils pouze Ty, připadal sis náramně vtipný, dělal jsi šaška, nablil jsi jí o sobě kecy, co jsou jí lhostejné, zatímco ona vlastně nic neřekla, či Ti nakukala nějaké lži, aby byla “hezká” a zaplatil jsi jí další drink – to je platební jednotka za konverzaci s děvkou! Hraje to na Tebe, aniž by sis povšiml, že jsi vlastně trapný a nudný, zatímco ona jen používá osvědčené fráze a obraty, což prokládá zbraní nejúčinnější, úsměvem, smíchem. Nikdy nevěř dívce, co se při rozhovoru s Tebou naplno směje – je to póza!

“Připadá mi, že Tě znám odjakživa.”

A toho hajzla, co ji ještě včera píchal, znáš taky? Protože právě jemu patří její srdce, zatímco blahosklonně přijímá Tvé nesmyslné a poblouzněné komplimenty. Co je na ní jen tak dobrého? Že Tě jako vrba vyslechne, protože je duševně prázdná, jako bambus? Zítra půjde do baru a zase jí někdo bude blít do hlavy stejné kecy, co slyšela stokrát, od stovky podobných šašků. Kde je Tvá výjimečnost? V kanále.

“Ještě někdy bych tě rád viděl.”

Víme. Druhý rande první pusa, a po třetím rande nejlíp domů, píchat, to přece oba chcete. Napoprvé možná se šprckou, ale studí to a snižuje požitek, tak to riskneme naostro. Ona ví, stejně jako Ty, že to je jediné, oč Ti jde. A prodá se draze, to mi věř, cenou za soulož bude, že jí budeš dělat palácového psíka – a jako dárek za věrné služby Ti jako psovi hodí chlamydie, kapavku či HIV. Děkujeme!

“Máš krásný oči.”

Jasně, to má, když si na ně napatlala tunu šminek. To doprdele neumíš vymyslet něco originálního, když ze sebe již vážně míníš dělat idiota? Pochval jí alespoň kozy, ať jsi originální a dáš najevo, že jdeš přímo k věci a jde Ti beztak jen o to jedno, jinou hodnotu pro Tebe nemá! A fakt Ti přijde tak krásná, nebo je to jen tím chlastem, co jsi do sebe dnes večer nezodpovědně nasál a on Ti neúprosně zatemnil mysl?

“Chci Tě vopíchat. Vim, že jsi děvka a píchala jsi naostro s dvaceti jinejma, i s jedním černochem odněkud z Nigérie, ale já to holt risknu, no.”

To je slovo chlapa! Nebrat si servítky, říct jí narovinu, že její oči i sny jsou Ti u prdele a jediný, oč Ti jde, je pořádný výcak do teplíčka a vlhka, ačkoliv jsi si vědom, co riskuješ a co se v její pochvě dělo v minulých letech. Nyní jsi teprve král! Neřeš její reakci, vždyť vagínka je to jediné, co má, ale dělá ze sebe luxusní princezničku s vysokou hodnotou Sophie Loren, proto se musí urazit, to je součást její přirozenosti a falše. Kdyby byla upřímná a uvědomělá, tak řekne jen “chápu, co taky jinýho s nulou, jako já, než mě ojet.”

“Díky za pokec a měj se.”

Jojo, skonči tu komedii konečně a běž domů, tady z toho stejně žádné štěstíčko a svatební zvony nekoukají. Budeš žít déle a za prachy, co ušetříš nenákupem drinků pro tu čubu, si zítra kup něco hezkého na sebe, nebo to prochlastej sám a sexuální potřebu vyřeš honěním. A hlavně na ni zapomeň a nenech si vlézt do hlavy zmýlený pocit, že ji potřebuješ, že byla něco extra a že Tě právě ona spasí. Ani náhodou, akorát Tě svede na zcestí, vezme Ti sílu, připraví Tě o prachy za drinky a večeřičky, to vše zcela k ničemu, ztráta času, energie i peněz, za které jsi mohl pořídit něco užitečného.

Ještě ses na to nevykašlal? Tak Ti to řeknu pěkně nahlas (přehrávač aktivuješ stisknutím na tlačítko):

Audio: (prehravac aktivujes kliknutim na tlacitko)

 

. . .

Co je Tvůj život, brácho? Co jsi zač? Zamyslel ses nad tím vůbec někdy, nebo jen rosteš jak divoké luční kvítí, ohýbáš se po větru a chceš jen urvat něco z koláče zážitků, být jako ostatní, aby ses necítil vyřazen, ostrakizován pro neúčast na sociálním kvasu?

Pak se stane to neodvratné, že je pátek, pěkně se oblíkneš, znám Tvůj styl, značkový tenisky vzoru, co právě letí, “Ády” či “Najký”, nějaký pěkný džíny, tričko, na krk parfemíček, co jistě musí zabrat, a jdeš na dýzu, do klubu, na mejdan. Šmejdíš očima jako krysa, kde jen jsou nějaký čubiny, zatímco hltavě upíjíš drink, co Ti má dobít sebevědomí, co Tě má učinit vtipným, výřečným, zábavným, co Tě má pokrýt vrstvou lepkavého slizu, na kterou se snad nějaká ta směšná nicotná čubinka chytne!

Máš ji v hledáčku. Sleduješ, zda tam s ní není nějakej vocas. Pak polkneš srdce v krku a jdeš za ní, riskuješ, zmenšuješ se, jak se vzdálenost zmenšuje. Pokládáš jí své srdce i důstojnost na dlani, když říkáš to svoje “ahoj já jsem honza, můžu tě pozvat na drink?” Vítá Tě mile, nebo nedůvěřivě, nepřístupně? Je přece cenná, ona svou důstojnost má, svou cenu zná, přestože je druhá nejošklivější v Praze, ale když se před ní objevíš, najednou se cítí jako ledová královna, přestože ještě včera si brečela do polštáře, proč mě doprdele nikdo nechce, kde jen seženu kluka, co by mě miloval?

Nyní před ní někdo stojí, ale není to ten, kterého hledá, na kterého čeká! Nějaký loser si přišel lovit štěstíčko a sexíček, což ji naplňuje přirozenou a oprávněnou nedůvěrou. Vysmívá se Ti. Ví o Tobě všechno, vidí do Tebe. Svým šestým smyslem stíhá přesně analyzovat, oč Ti doopravdy jde, zatímco si usrkne drinku, cos jí zaplatil, protože jsi nepřišel na nic chytřejšího, než si ji koupit chlastem. A tak ji máš, možná s Tebou pokecá o banalitách, žijete přece oba svý ubohý směšný životy a tak se k sobě dokonale hodíte. Tohle jsi chtěl, tímhle jsi chtěl být, chudákem, nulou, co se doprošuje nějaký socky, šmucky s holou prdelí, s pritimitivními ženskými zálibami, bez hloubky, zato skvěle trénována v samičí manipulaci, falši a podvodu? Zadívej se na ni dobře. Vycpaná podprsenka typu “push-up”, co tě má nalákat na neexistující, falešnou vizi koz, šminky, co mají zakrýt její nevýrazný rysy, kysličník, kterým si obarvila vlasy, aby se najednou stala zářivou, výraznou, významnou, umělé plastové nehty, co zakrývají její krátké a odrbané, tanga, co z tlustého zadku s celulitidou udělají ztělesněnou zemi pokušení, jen z kalhot vykoukne jejich lem.

To je podvod, který nevidíš, nebo nechceš vidět, a přesto chceš obchodovat. Ona ví, že jsi kavka. Proč by Tě měla uctívat? Jsi jen jedním z těch chudáků, co za ní lezou, kdykoliv někam jde. Umí to s nimi, umí to proto i s Tebou. Zná Tě. Hraje na Tebe, jako na flétnu, ve všem jí vycházíš vstříc, v zájmu svého svatého cíle, jsi dokonale ochočený – kde je nyní tvá vůle, rozhodnost, samostatnost, odhodlání k velkým věcem? Celý svůj život jí pokládáš na oltář, aby si mohla přebrat dary, nebo Ti vše hodit do obličeje a ponížit Tě tím odmítnutím. Ale sám jsi ty podmínky takto nastavil, tak čemu se divíš? Jen využívá situace, do které ses sám, vlastní hloupostí, vlastní slabostí a pohlavní touhou, vmanipuloval!

Každý takový večer, kdy jdeš do města s vírou na sbalení nějaké holky, tě oslabuje, drolí. Zotročuje, ničí sebeúctu, respekt k sobě samému, toho všeho se ochotně vzdáš jen s vyhlídkou zásunu. Bože, jak hluboko jsi klesnul? Divíš se, že s Tebou žádná nechce chodit? Vidí to v Tobě všechno, jako ve slabikáři, pochop to, k tomu ji vybavila matka Příroda, aby byla s to rozlišit losery od kingů – a jedině těm druhým bude umožněno, nacákat do ní svůj odkaz, pokud ovšem tyto mechanismy neanuluje požíváním hormonální antikoncepce a nezačne souložit zcela nespoutaně, dokud je mladá, tak si chce přece užívat!

Vystup z toho vlaku, je-li Ti život milý, man. Nikdy nemůžeš vyhrát. Na to je Tvůj protivník příliš silný a v příliš dobré pozici. Zatímco si budeš libovat, jak vše šlo dobře a očima budeš laskat nově získané telefonné číslo, já se Tě zeptám – jsi opravdu vítěz? Čeho? Co jsi získal? Vůbec nic, jen další poukázku k ubohosti a směšnosti. Zahoď to číslo, zapomeň na ni a procitni!

Staň se středem. Seď, postávej, podupávej si do rytmu, užívej si atmosféru. Vyzařuj ze sebe absolutní vyrovnanost, lhostejnost, nic nepotřebuješ, po ničem netoužíš, žádný kozy, žádný vagíny. Tím začneš vysílat signál, který jejich radary zaznamenají spolehlivě. Pak teprve se v davu šmucek zjeví královské kusy, co půjdou jen k Tobě.

Tak snadné to je. Tak blízko jsou, a přece tak daleko, natahuj se po nich, nikdy je neutrhneš, a dají jinému.

Vše začíná u Tebe. Ty jsi střed světa a stvořitel všeho. Ony, jedině ony, nechť přijdou. Nikoliv Ty za nimi. Není důvod, nepotřebuješ je přece! Zato ony Tebe ano, Tvou ochranu, jistotu. Vydrž, neustup od svých hodnot, ony to vzdají dřív, jsou přece slabé a neumí být samy.

My nebalíme. My na to kašleme. My to nepotřebujeme. My tu proto nejsme. My se bavíme tím směšným panoptikem, ale nezapojujeme se do něj. My víme, my známe. My činíme správná rozhodnutí.

Vyber si tým, pokud to jen dokážeš.

pravil Storky, ve Storkyho pravoslaví číslo 9: “Krysaříci a šmucinky”.

Štítky: aids, alkohol, balení, ctnost, čubina, disco, dívka, dostat, hiv, holka, hrdost, klub, láska, loser, mejdan, party, pěšeč, prohra, samec, šašek, sbalit, sex, soulož, svoboda, touha, zásun, žena

Tento článek byl publikován 22. Červen 2009 v 17.23 a je zařazen do Teorie alfa-samce. Komentáře k němu můžeš sledovat pomocí RSS 2.0 kanálu. Pokud se Ti moje články líbí, nebo Ti prospívají na životní cestě, uvažuj namísto děkování o finanční podpoře magazínu, stovek hodin mojí práce na něm i dalších výprav za poznáním, což přinese další zajímavé články. Přispívat můžeš jednorázově či opakovaně, dle svých možností i ochoty. Podporou projektu se spolupodílíš na jeho kvalitě. Číslo účtu: 27-7375970267/0100.