|
Teorie alfa-samce 6: Všechno je
jejich vina!
Citové pletky se ženskými snáší
jednotliví představitelé našeho "silnějšího" (sic!) pohlaví různě.
Někdo v každé dívce vidí svou osudovou lásku a jde do známosti
natvrdo, jiný si zase chce uchránit nade vše cennou svobodu a raději
se drží dál, další to prostě zkouší s tím, že to "nějak dopadne" a
pak se uvidí. Vedlejšími produkty těchto láskyplných her jsou však
krajně nemilé výbušné esence, jejichž exploze může tvojí psychice,
náladě, víře i chuti do života a v tu osudovou lásku setsakramentsky
ublížit: pochyby, strach, výčitky, zmařené naděje, obava ze samoty,
deziluze, pesimismus, pocit ponížení, bolest, když ti někdo začne
chybět. Těmito neduhy jsem trpíval dlouho a cena za snahu o
realizaci v emoční oblasti bývala velmi vysoká. To je však minulost.
Ten geniálně jednoduchý a brutálně účinný nápad, který jednou
přišel, znamenal převrat v léčení vlastních pocitů a bolestí...
 Vážený
čtenáři, další díl teorie alfa-samce, který se nyní chystáš číst, je
zlomový nejen pro bohapusté filozofování, ovšem zejména pro tvůj
vyrovnaný, spokojený život, ke kterému by ti mantra, jež dnes bude
prezentována, mohla lvím až fatálním podílem pomoct, stejně jako
měla dokonale blahodárné účinky na přecitlivělá zákoutí mojí duše.
Ano, bezpochyby se jedná o věc jen minimálně morální, ale
nezapomínej - v lásce a válce neplatí pravidla. Jen vítězství či
prohra, eventuelně poučení, na tom záleží. Jak zvrátit neúprosné
otočky kola štěstěny, aby ti padaly jen šťastná čísla a všechny
ženy, co projdou tvým životem, bylo možné oddělit na konci dokonale
tlustou čárou a jít vesele, s úsměvem dále, aniž by ti do hlavy
vstupovaly pochyby a celkově negativní myšlenky: udělal jsem
správně? Proč se to pokazilo? Nebylo by to za těch a těch podmínek
docela jinak? Výčitky o vině, sebelítost, pocity vlastní prohry...
to je luxus, který si mohou dovolit jen loseři, nicméně jedná se o
pocity přirozené a nedílně se s láskou (a tvou slabostí) táhnoucí.
Co s nimi? Jak je eliminovat z vlastní mysli? Samozřejmě, že zásadní
změnou postoje, která otočí tvůj náhled na situace a vnímání lidí,
vztahů i vlastních pocitů. To zní dobře, nemyslíš?
Snad každý si jdeme
světem s nějakými představami, zde představami o ideální ženě a té
vyvolené, která do tvého života konečně přinese tu finální, osudovou
lásku, na kterou stále čekáš a na kterou jsi nepřestal věřit.
Poznáváš dívky a ženy, některé jsou o ničem, jiné fajn, další téměř
perfektní. Konfrontuješ realitu ženského plemene s vlastními
představami a vizemi, není třeba dodávat, že výsledky bývají často
tristní a jak stárneš, zatímco kolem tebe pokračuje defilé desítek
samic, procitáš a začínáš chápat, že celá věc s nalezením té osudové
ženy je mnohem složitější, než by se zdálo - a problémem rozhodně
není jen nedostatek možností k seznámení - spíš tvoje sny, ideály a
představy, kterých se nemíníš vzdát.
Cesta hledání
 V
mém životě poznávám doslova denně opravdu velké množství žen, zcela
řízeně, záměrně a nedílně. Vzhledem k mému zaměření je esenciálně
potřebuji - svými vzorci chování a reakcemi na modelové situace mi
poskytují tolik klíčové množství studijního materiálu, který
následně dokonale využiji v mojí tvorbě, dříve či později - ale
jednou jistě. Ovšemže i já však stále jdu s tou neochvějně pevnou
představou o NÍ, která přijde a vše změní: změní jak mne (k dokonalé
síle a totálnímu "samectví"), tak zapadnutím našich dílků puzzle
společně vytvoříme dokonalý pár, kde nebude nouze o zásnubní prsten,
svatební koláčky a pochopitelně jednou i kupu dokonalých zdravých
dětí. Kdo nemá tyto hezké představy, nechť hodí kamenem...
Jít po této
"odhodlaně hledající a ženy vidlemi přehazující" cestě však není
jednoduché, přestože soubor mých zkušeností a informací je za
předchozí roky doslova mamutí a před očima mi jede celý film s
obrázky ženských tváří, které prošly mým životem. Některé se jen
mihnuly, jiné zahrály svou roli nějaký ten čas, další vypadaly
perspektivně, ale z těch či oněch důvodů z věci sešlo. A právě tyto
případy, kdy potkáš ženu, co u tebe zaznamená slušné skóre a začne
ti do mysli zavrtávat červa úvah, zda zrovna ona není ta pravá, jsou
maximálně problematické a bohužel často s až brutálními následky.
Žena jako
skládanka puzzle
 Popišme
si situaci, kdy potkáváš jednu konkrétní dívku či ženu. Bez ohledu
na možné počáteční okouzlení či naopak pozvolné poznávání kvalit,
nějak na ni nahlížíš, nějak ji hodnotíš, přičítáš jí plusové a
mínusové body v reálném čase - a ve finále vznikne holé ohodnocení
příslušné samice. Zkus si toto hodnocení (výsledek) představit jako
známou skládanku
puzzle - povězme, že "stupeň" dokonalosti dívky lze poznat
dle "stupně" složení puzzle. Je-li složené, jak má - tedy všechny
dílky perfektně lícují dohromady a výsledkem je obrázek - potom není
co řešit, mluvíme o tom hledaném ideálu, o té ultimátní ženě, která
žije v tvých snech a představách. Myslím, že každý nějakou tu
představu máme a snad ani nemá cenu pátrat po tom, jak je možné, že
tato žena může mít u jedinců s vysokou mírou představivosti až
dokonale reálně formovaný vzhled - nejde tedy o nějakou obecnou
představu např. velkých prsou, ale o precizní, v tvojí hlavě uložené
parametry, zejména fyzické. Jako kdyby někde měla opravdu existovat
a snad osud ti její podobu uložil do paměti s tím, že až ji potkáš,
poznáš podle těchto dat, že ona je ta pravá a že je to konečně tady!
V každém případě bude její ztělesnění signalizováno právě dokonale
složeným puzzle. To je ten první, ideální, ovšem velmi až dramaticky
obtížně a zdlouhavě dosažitelný stav, který se nemusí naplnit nikdy.
Pozitivní však je ta jeho jednoznačnost - vidíš dokonale složenou
skládanku, víš, koho se máš dokonale držet.
Snadný je i opačný
pól - dívky, které se ti jeví jen jako hromádka totálně rozhozených
dílků, což je nezajímavé, nepoužitelné. O ty samozřejmě nemáš zájem,
nebo mají nějaké dílčí kvality (např. část dílků sedne a vytvoří
nějaký dílčí smysluplný tvar), proto s nimi souložíš, tak nějak
nevážně chodíš, zkrátka špásuješ. Jejich příchod a ochod se tě nijak
hluboko nedotkne, přijdou, zmizí ihned či pobudou, aby nakonec
odešly s tím, že si pokračuješ po cestě v klidu dál a máš naprosto
jasně formulované závěry, že se k tobě nehodí, nelíbí se ti či
obecně nemáš zájem. Nechceš je, odstrčíš je a optimisticky dále
vyhlížíš ideál. Ani tady nejsou problémy - celá věc je ti dokonale
jasná. Jedna se ti nelíbí vůbec, nevěnuješ jí jakoukoliv pozornost.
Další dostaneš do postele, zasouložíš si, vycákáš ze sebe sperma,
nebo tě doprovodí do divadla, jednoduše poslouží vhodnému účelu a
jde se dál s čistou hlavou.
Téměř dokonalé
složená
 Život
a svět by byly náramně jednoduché, kdyby existovaly jen tyto jasné
polohy. Průser začíná v okamžiku, kdy potkáš dívku, která se jeví
jako téměř dokonale složené puzzle. Vidíš nesmírné plusy, ovšem
stejně tak se hned od počátku či časem objeví nepřehlédnutelné
chybky v celé sestavě. Obrázek se jeví jasný, ale několik málo dílků
chybí. To jsou přesně ty situace, kdy na jednu stranu máš pocit, že
je vše, co hledáš celý život, tak moc blízko, přesto však s
nedůvěrou v budoucnost kalkuluješ i se spornými místy. Najednou
nevíš, váháš, jsi nerozhodný. Přestáváš věřit vlastnímu rozumu,
spoléháš se na instinkty, pocity, sexuální touhu, horoskopy a babku
kořenářku. Začínáš vršit chyby. Na jednu stranu v celý projekt
nesmírně věříš a začínáš do něj investovat, na druhou tě zase něco
spolehlivě zrazuje a naplňuje pochybnostmi.
A to jsou přesně ty
okamžiky, na které si dávej pozor. Tyto hry mají dvě základní rizika
- v případě, že si řekneš "ANO", ať již z jakéhokoliv důvodu (ochota
nevidět chyby, neschopnost snášet samotu, souhra v posteli),
riskuješ, že strávíš cenné týdny, měsíce a snad i roky vedle dívky,
do které budeš nucen vkládat vše, ale nakonec vše poprávu zkrachuje
(to pokud se včas probereš a odejdeš z toho vztahu, který prostě
není ten "pravý") a na konci značně proděláš - anebo, pokud takovou
dívku pošleš do zapomnění hned, budeš si posléze obklopen krásnými
vzpomínkami a myšlenkami na ni jako na ideál vyčítat, že jsi tomu
nedal tu šanci a dost možná sám sebe připravil o finální šanci na
štěstí.
Dvojitý zásah
Jedna ta možnost je
horší než druhá. Copak o to, jde-li o jednu dívku v jednom čase,
můžeš se rozhodovat poměrně klidně a beze spěchu. Co však v případě,
že v jednu zatracenou dobu potkáš právě dvě dívky, které obě
disponují nevídanými kvalitami a obě by sis je dokázal představit
jako partnerky a matky svých dětí? Potom již začíná regulérní
štvanice v tvojí mysli. Čas na rozhodování je omezen, nelze to
táhnout s oběma do nekonečna, abys to celé dokonale otestoval.
Krajně nemilá situace - obě jsou svým způsobem skvělé, obě něco
nabízejí, jenže ty se zmítáš v nerozhodnosti a jakékoliv potěšení z
možnosti výběru nemáš. Vybrat si musíš - ale pokud uděláš chybu,
možná právě ta tvoje osudová láska navždy zmizí, nikdy již
nedostaneš takovou šanci.
Jak dávno z
magazínu víš, "každá je nahraditelná". To je pravda, proč tedy s
klidným srdcem nezazdít obě a nehledat dál? Stále lepší, než se
rozhodovat pod tlakem a posléze něčeho litovat. Může se však stát,
že ta lítost a výčitky budou nakonec dvojnásobné... ne, to je jen
nedokonalá cesta.
Vše je v postoji
 Byla
to právě
femme fatale, která mi ten
nápad jednoho vyhroceného dopoledne vnukla. Ten zážitek mi ukázal,
že je naprosto nesprávné, řešit ty ženy donekonečna jako šílený a
myslet si, že je potřebuješ pro svůj osud - to přece pro alfa-samce
nemůže být! Alfa-samec nikoho nepotřebuje, aby formoval jeho život a
další kroky. Ten pohled typu "hledám dívku, co mě zachrání a
spasí" je naprosto chybný. Ty přece nikoho nepotřebuješ a nesmíš
potřebovat, jinak jsi slabý - za pomoc se totiž vždy platí,
kompromisy i jinými hodnotami. To není dobré...
Všechno je jen v
postoji. Nikoliv ony, TY jsi ten hlavní element. Tvoje ego, tvoje
sny, tvoje vize, tvůj život a tvoje cesta. Vrať se k ní! Přestaň
řešit jejich kozy a kulaté zadky. Vrať se ke kořenům, vrať se k
sobě. Nepotřebuješ je - jsou nahraditelné. Co je však totálně cenné,
je tvůj život a tvoje spokojenost, tvoje duševní vyrovnanost. Co
uděláš? Budeš si dále připadán zmítán nutností, rozhodnout se a nést
pak následky, nebo změníš ten postoj od pasivního, který se nechá
ovlivňovat životem a ženami, k agresivnímu a aktivnímu, kdy si sám
určuješ svou cestu a svůj osud?
V lásce a válce
neplatí žádná pravidla, na to nezapomínej. Takže, kdo co pro tebe
bude lepší - donekonečna pochybovat a obviňovat sám sebe z chybných
rozhodnutí, anebo tvrdě zaútočit a podle hesla "nejlepší obrana
je útok" obvinit všechny ty skoro-dokonalé ženy kolem, že pouze
ony jsou vinny svou nedokonalostí a tím, že nesplnily tvoje
představy o ideální ženě? Jak se budeš cítit, když budou vinny ony a
nikoliv ty? Lépe, tisíckrát lépe, to je jisté. Pro svůj klid a
vyrovnanost uděláš maximum, pokud přesvědčíš tebe, že nikoliv ty jsi
zde problematickým elementem, co sám sobě hází klacky pod nohy a
vrší chyby, ale jen JEJICH nedokonalost.
Causa "test a
vina"
 Femme
fatale se mi jevila jako zcela dokonalá partnerka. Plus mě ještě
značně překvapila tím, že disponuje kvalitami, které bych u někoho
takového nikdy nečekal: je tolerantní, jemná, citlivá, klidná, můžeš
jí poslat do prdele a chová se submisivně, pokud jí na tobě záleží,
snaží se diplomaticky a klidně věc urovnat, přitom je však stále na
úrovni a zdravě hrdá. Pečuje o tebe, dokonce je ochotná sama
uklidit. Nevyčítá ti nedostatky a bordel doma, neztrácí klid a
dobrou náladu. Mimoto disponuje opravdu krásnýma, neskutečně pevnýma
trojkama, které ti ochotně strká do úst, když na tobě řádí na
koníčka. Plus naprosto ideální postavička se zárukou trvanlivosti a
bez váhových výkyvů, perfektní genetika a mladistvý vzhled bez
náznaků vrásek i v osmadvaceti letech. Vysoká inteligence, potvrzená
diplomem z elitní vysoké školy, úroveň, vkus, sociální průraznost a
komunikativnost. Dobrý sociální původ, morální hodnoty (roky byla
ochotná být bez partnera, až ty jsi ji přesvědčil), jánevímco
ještě... byl by to dlouhý seznam.
Dokážeš si tudíž
představit, že poslat pryč tuto nepřehlédnutelně ideální dívku,
která splnila desítky mých snů o ženě a překvapivě dokonce sama
kývla v ochotě zaujmout místo po mém boku, nebude snadné a hrozí to
totálním složením sebe sama, až procitneš a pochopíš, jakou fatální
chybu jsi udělal? Narovinu, věc jako tato by pro tebe mohla skončit
až
sebevraždou, pokud bys
seznal, že jsi její ztrátou svůj boj prohrál a nikdo lepší již nikdy
nepřijde, nemůže přijít, protože právě ona byla tou jedinečnou, co
tu byla pro tebe. Vzbudit v tobě vinu, to dokáží ženy znamenitě - a
slaboši podlehnou a ustoupí.
 Tato
dívka má jeden takový zajímavý zvyk. Pokud ji někdo zklame, zradí či
naštve, myšleno muži, začne jim posílat skutečně ostré až nenávistné
SMS. Není to dívka, co ji kopneš do zadku a ona mlčky odleze v hrdé
naštvanosti či lhostejnosti. Tato ti pěkně od plic a pěkně
intenzivně vylíčí, co jsi za pakáž, hajzla, zrádce a šmejda.
Mimochodem, přijde mi to na ní nesmírně roztomilé :-) Zpočátku jsem
jí na ty SMS odpovídal a reagoval, pak jsem je již pouze pasivně
četl, jelikož tomu vodopádu nenávisti nebylo možné nějak rozumně
čelit. Občas se mi sice klepala ruka, abych jí napsal něco ostrého,
ale věděl jsem, že to stejně nebude nic znamenat. Navíc právě ten
pocit viny, že právě já jsem tím, kdo ji de facto skutečně zradil,
ve mně naprosto blokoval jakoukoliv možnost obrany. A tak jsem to
jen snášel a platil za svoje hříchy, které mi denně v desítkách SMS
připomínala.
Až jednou - jednou
jsem seděl v autě někde v Dejvicích u hotelu Internacional,
bylo dopoledne, vohnouti si vyřizovali svoje nákupy a kolem frčel
jeden autobus na Podbabu za druhým... zase jsem četl nějakou
její SMS, co mi přišla, když v tom do mně vjel blesk a jako vyměněný
jsem třesoucíma se rukama bryskně odepsal:
Neprosla jsi
testem, ale byla jsi pomerne blizko. S tim nic nenadelam.
A najednou jsem se
cítil zcela jinak. Nikoliv jako zrádce a hajzl, co jí zlomil srdce a
zklamal její naděje. Nikoliv jako loser, co přišel o ženu svého
života a dokonalou matku pro svoje děti. Najednou jsem byl tak
čistý, tak svobodný a tak klidný, tak vyrovnaný! Ty mě obviňuješ?
Ne, sama sebe obviňuj z toho, že jsi nebyla dokonalá a přišla jsi o
příležitost, spářet se se mnou a docílit tak zkvalitnění svého rodu!
Zaplavil mě dobrý pocit z toho, že jsem dokázal vynést rozhodný a
pevný ortel - nejsi ta, na kterou čekám, takže běž, nemohu tě
přijmout na mojí cestě.
Pouze ty a tvůj
osud
 Celý
trik tedy spočívá v naprosto nezlomném přesvědčení, že ty a pouze ty
jsi středem svého osudu, nikoliv nikdo jiný, potažmo nějaká jiná.
Pokud jsi to s ní ukončil, měl jsi k tomu zkrátka své důvody a věděl
jsi, že ona není ta pravá. Ovšem nějaká vina? Ty jsi udělal správné
rozhodnutí, jedině ona si může vyčítat, že nesplnila tvoje
esenciální představy. A jdeš dál, v klidu, bez lítosti a s čistou
hlavou. Není to ideální stav? Blahořečím za ty dary, za to vnuknutí,
které jsem ten dostal. Můj život se stal o tolik jednodušším a
pozitivnějším...
Brácho, vím, že pro
tebe jako pro morálního člověka není snadné, obvinit ve svojí mysli
někoho, koho jsi miloval - a odsoudit ho k zapomnění. Ale věř mi, že
to děláš jen a jen pro sebe, za nějaké nemístné ohledy si zde nejen,
že nic nekoupíš, ale dokonce budeš krajně tvrdě platit svou vlastní
bolestí. Osvoboď se a narovnej opět svou cestu, neuhýbej nikomu a
ničemu. Pokud jsi ji měl ztratit, mělo se to stát a je to tak dobře.
Pokud jsi v ní dokonale nevěřil, děkuj svým instinktům. Zůstal bys s
ní a v padesáti si zoufale uvědomil, že se mílovými kroky blížíš ke
smrti a všechno jsi to prohrál, protože nebudeš mít sílu, začít
někde jinde a s někým jiným. Zvyk je totiž železná košile a až
začneš stárnout, budeš mít neblahé sklony ke konzervativnosti,
začneš tolerovat i zásadní errory a tvoje sny začnou mizet v temnotě
tvého vlastního půlkařství a připosranosti... mladá mysl se pozná
tím, že činí jasná, prudká a radikální rozhodnutí.
Esence tvojí
mladosti
 A
ty musíš zůstat mladý, aby ses mohl zlomyslně chechtat svým bývalým
láskám, co tě opustily a jejichž krása bude každým dnem
opadávat jako okvětní lístky ze stromů... a
stejně tak se chechtat celému tomuto zatracenému světu, lidem, co si
věčně komplikují život nesmyslnými lidmi a nesmyslnými city, namísto
toho, aby byli radikální a identifikovali správně balast od perel -
jen do něj zainvestovali veškeré dostupné zdroje a něčeho dosáhli,
protože jen perly mají smysl. Jen ty nejvyšší cíle, jen ty nejlepší
samice.
Do tohoto světa jsi
vstoupil čistý, jen on tě umazal svou špínou a hnusem - ony jsou
vinny, jsou jeho součástí. Udrž si svou vnitřní neposkvrněnou
čistotu, udrž si ideály a odmítej kompromisy a ústupky, ke kterým by
tě rády zmanipulovaly. To ony dovedou velice dobře, dokáží tě
nádherně přesvědčit o tom, že ty jsi viník čehosi. Nejsi! Ne. Jen
ony jsou vinny svou nedokonalostí... a krachy vztahů jsou jen jejich
vina. A tvoje požehnání, protože nebyly těmi pravými. Ty jdeš dál ve
své cestě, neboj se, ona tam bude, nemineš ji, najdete se
spolehlivě, poznáš ji. Jí nebudeš nic vyčítat, jen půjdeš s ní, až
na světa kraj...
S tímto přístupem
se ti již nemůžeš pokazit žádný vztah a nebudeš si vyčítat chyby ani
svoje, ani jiných, až tě kdosi z nějakých svých důvodů opustí. Nic
neznamenají. Jen tvůj instinkt a osud budou hodnotami, co tě budou
najisto směřovat po tvojí cestě. Žádný človíček ženského pohlaví, se
svými plytkými touhami, pocity a sny. Nemůžeš dovolit, aby tě svedl
svým vzbuzováním pocitů viny z tvojí cesty, protože jsi ji odkopl,
ačkoliv nabízela lákavé dary. Musel jsi to udělat a vina to není
tvoje... čí a proč, to dnes již naplno chápeš.
Vojta "Storky"
Štorkán
23. března 2008
|
