|
Warez, stahování, Rapidshare, zákon a Policie
- často kladené dotazy
Jelikož jsou klíčová slova
"Rapidshare" a "legální" opravdu četná ve statistikách domény
magazínu ohledně vyhledávaných výrazů, zjevně jde opravdu o živou a
aktuální problematiku, přičemž široká veřejnost má hlad po
informacích. Dovolte mi tedy, odpovědět vám na vaše často kladené
dotazy z pozice nestranného chlápka, který poslední roky precizně
sleduje celou problematiku i z právního a bezpečnostního hlediska,
plus praktické aspekty stahování a sdílení. Pevně věřím, že všechno,
co vás o problematice zajímá, bude v tomto článku zodpovězeno. Pokud
vás zajímá ještě něco dalšího, nebojte se na mne obrátit e-mailem.
Považuji za povinnost, šířit realistickou osvětu mezi širokou
veřejnost.
 Nejsem
žádným advokátem warezu a porušování autorských práv, ale chci
prospět slušným lidem, co si prostě jen chtějí něco stáhnout, ale
jsou ze všech stran masírováni polopravdami, zavádějícími až
vylhanými a nesmyslnými informacemi... rád bych zkrátka celou věc
nestranně uvedl na pravou míru. Nechci vidět naše děti v průseru, do
kterého se dostaly zcela zbytečně vlastní hloupostí a může jim
negativně ovlivnit další život...
Je stahování
hudby (MP3) a filmů (AVI, DVD) legální?
Ano je. Bezesporu.
Dle našeho právního řádu je v současné době i minulosti zcela
legální, stahovat si hudbu a filmy z Internetu. Nesmíte je pouze
sdílet. Můžete mít doma třeba 5000 ISO DVD a nepácháte nic
nelegálního. Ačkoliv organizace na ochranu autorských práv používají
často velmi zavádějící informační kampaně proti "pirátství", i z
jejich strany je tato skutečnost uznávána a to jim slouží ke cti.
Je stahování
(komerčního) softwaru legální?
Není. Stejně tak
jeho používání, natož sdílení. Nesmíte používat "cracky" ani
"serials". Stejně jako odstraňovat ze softu ochrany. V praxi je ale
druhou věcí, kdo a jak to zkontroluje, kdo a jak dokáže, jaká škoda
vznikla a kdo ji způsobil.
Je Rapidshare
legální?
Naprosto. Ve své
podstatě se přece jedná o běžné stažení souboru z Internetu přes
protokol HTTP. Nejedná se tedy ani o P2P síť.
Jsou P2P sítě
legální?
Samy o sobě jsou.
Druhá věc je ta, že nesmíte sdílet chráněné materiály - ani hudbu,
filmy, ani software. Problém je, že i pokud nesdílíte vůbec nic či
nasdílíte nějakou nevinnou věc, jako jsou oblíbená "domáci videa" či
Linuxové distribuce, sdílíte zároveň vždy to, co stahujete. P2P
sítím bych se z mnoha důvodů rozhodně vyhnul. Více o nich v
článku
"P2P šatů zbavená".
Může mě můj ISP
"udat", když stahuji např. 500GB měsíčně?
Za co by vás měl
udávat? Stahování hudby a filmů je přece legální. Ale i kdybyste
stahoval cokoliv jiného, ISP a vy máte uzavřenou smlouvu a ISP smí
předat vaše údaje jen za podmínek, stanovených zákonem. Jinak
riskuje festovou pokutu od Úřadu na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) a
nebál bych se s ním jít do soudního sporu. Takové jednání by bylo
zcela společensky neakceptovatelné.
Jde Policie
hodně po warezu? Mám se bát?
 Úkolem
PČR je samozřejmě odhalování trestné činnosti a stejně tak disponuje
pro tuto oblast specializovaným oddělením. Úzce spolupracuje s
organizacemi na ochranu autorských práv, od kterých v široké míře
přijímá podněty a trestní oznámení. Skutečností ale zůstává, že
primární vždy budou skutky, "páchané" firmami, společnostmi. Tedy
zneužití warezu pro komerční účely. Po tom se jde skutečně tvrdě.
Kromě toho má mnohem snazší možnosti, jak tuto trestnou činnost
odhalovat a zejména prokazovat, protože škoda bude vždy vyšší a
zejména vymahatelnost lehčí. Firma bude vždy vstřícná k rozličným
mimosoudním "narovnáním" a je tedy mnohem lákavějším "cílem".
Mimoto, neoficiálně se zcela jasně ví, že není úmyslem BSA potažmo
Microsoftu, který se na jejím fungování podílí mamutím podílem, aby
se stíhali drobní domácí uživatelé - on i nelegální Windows a Office
může být Microsoftu prospěšný, protože "šíří povědomí" o softu
Microsoftu mezi širokou veřejnost, která se s ním naučí pracovat a
pak ho vyžaduje. Windows a Office se tím snáze stanou standardem.
Pokud hovoříme o "domácích" uživatelích, primární budou vždy
"paliči", tedy ti, kteří prodávají nelegální soft za účelem zisku.
Jejich jednání je neakceptovatelné a je asi též správné, že jsou v
hledáčku PČR i organizací na ochranu autorských práv.
Úplně na konci jsou domácí uživatelé, co se provinili sdílením. Zde
platí jednoduchá poučka - dlouhodobé sdílení velkého množství dat na
P2P síti, zejména DC++, se sakra nevyplácí. O konkrétních případech
razií proti domácím uživatelům bude pojednáno dále.
Něco jsem
nasdílel a na moje dveře zabušila Policie. Co mám dělat?
Upřímně, to se může
stát zcela každému a bez ohledu na to, jak skutečné je to obvinění,
je třeba dodržet následující pravidla: předně, nikdy jen tak
policisty nepouštět dovnitř. Neprodleně se jich zeptej, kvůli čemu
přišli. Pokud ti sdělí, že s tebou chtějí jen mluvit, nikdy je
nepouštěj dovnitř - podle Ústavy ČR máš právo na nedotknutelnost
obydlí. Sděl jim, ať ti doručí předvolání na policejní stanici,
protože třeba nemáš čas... pokud trvají na vstupu dovnitř, žádej
povolení k domovní prohlídce. Nestačí, pokud ti za dveřmi mávnou
nějakým papírem, tak naivní přece nejsi. Osobně bych doporučoval,
vytočit 158 a informovat PČR o snaze neznámých osob o vstup do bytu
a vyžádat si asistenci policejní hlídky, která vylustruje jejich
průkazy, stejně jako povolení k domovní prohlídce. Navíc budeš mít
další svědky.
Pokud je povolení skutečně platné, nezbývá se než podřídit. Pokud
ovšem chceš za cenu zničených dveří od bytu získat čas k ničení
důkazů, je to na tobě. V každém případě bys měl služební zákrok
strpět, ale nepodávej žádnou výpověď a nijak policistům nepomáhej.
Není to tvoje povinnost. Stejně tak nejsi povinen jim vydat
jakákoliv hesla. Co si najdou a vezmou, to je jejich boj. Stejně tak
nereaguj na jejich snahu, aby tě přesvědčili o "velkém maléru", ve
kterém jsi. Jediné, co jim podepiš, je potvrzení o eventuálním
zabavení hardwaru či médií. Pak již neprodleně sháněj právníka.
Co mám dělat,
pokud mám obavu z trestního stíhání kvůli warezu?
 V
každém případě, pokud chceš vstoupit do této "šedé zóny", si nejprve
sežeň informace a posléze dodržuj základní pravidlo, kterým je -
držet se nízko. Jednoduše, nepřehánět to a nevyčnívat. Stahuj si
kolik chceš, ale sdílej velmi opatrně a zásadně se vyhni P2P sítím.
Pokud něco uploadneš na Rapidshare, bude prokazování velmi složité
až nemožné, protože kluci z Rapidshare AG pravděpodobně IP adresu
uploadera nesdělí (EDIT 8/2007 - bohužel, ochotně sdělí. Na
veřejnost se dostaly maily, kterým kluci z Rapidshare odpovídali
"udavači" linků - byla tam přesně uvedena informace o IP uploadera
každého jednotlivého linku!). Kromě toho bys měl vědět, že kromě
IP adresy za sebou necháváš i MAC adresu zařízení, takže je velmi na
místě, "rozmělnit" svou zodpovědnost za internetové připojení
instalací Wi-FI routeru, jak popisuji v článku
"Potkal jsem ho na nádraží". Dále je vhodné
zašifrovat si všechny harddisky. I schopní policejní technici mají
své hranice...
Mám se bát
"razií" proti domácím stahovačům a sdílečům?
Zkus předně začít
uvažovat trochu realisticky. Tyto "razie" jsou zásadně pro efekt a
týkají se vždy těch nejkřiklavějších úletů. Stejně tak tyto razie
nejsou žádná náhoda, ale vždy zcela promyšlená akce, která má za cíl
"utnout" tu nejvýraznější "hlavu" draka nelegálního sdílení. Nejsou
tedy proti "stahovačům", jejichž jednání je legální, ale proti
výrazným uploaderům, přičemž do dnešního dne se výslovně týkaly
lidí, co nerozumně používali P2P sítě. Žádná razie proti uploaderům
na Rapidshare dosud neproběhla. Jaké byly mediálně známé "razie"?
1) VŠE. Kdosi sdílel soubory na DC++ z komerčně pronajaté
kanceláře, patřící VŠE. Zásah Policie i dokazování tedy byly snadné
a skončilo to tuším trestním příkazem (podmínka?) a 50.000 Kč pokuta
2) Klášterec. Komunita místních kluků z Klášterce nad Ohří
nasdílela na DC++ hub kompletní sortiment místní videopůjčovny, což
se její provozovatelce nelíbilo a iniciovala trestní stíhání. Pozor
- zlé jazyky tvrdí, že PČR neměla povolení k domovní prohlídce a
úspěch razie tak byl zapříčiněn chybou rodičů kluků, kteří PČR
pustili dobrovolně do bytu a stejně tak i dobrovolně vydali počítače
a média, ačkoliv nemuseli. Další vývoj není znám, dosud snad nikdo
nebyl ani obviněn.
3) Případ Lubsoft. Pokud někdo dlouhodobě sdílí 700GB dat na
nebezpečné P2P síti DC++, těžko se může divit, když si ho vyberou za
jakéhosi "obětního beránka" boje s warezem, navíc, něco snad bylo
sdíleno i ze zaměstnání, opět tím lépe pro dokazování...
Povšimni si, že všechny tyto kauzy pocházejí z DC++, což o této P2P
síti leccos vypovídá... obecně se ví, že ideálnější síť po rozličné
bojovníky proti porušování autorských práv snad ani neexistuje.
EDIT 8/2007 -
máme tu dvě nové kauzy, ale obě prakticky vzato nesouvisejí přímo se
sdílením samotným.
4) Kinorip
"Simpsonovi" - kluk, co natočil v den premiéry kamerou v
multiplexu film Simpsonovi, udělal snad vše pro to, aby byl dopaden.
Nejen, že se v dotyčném threadu pochlubil informací, že se jedná o
jeho vlastní práci (!), ale dokonce si doma ponechal naprosto
všechny důkazní materiály, jako původní záznam a dokonce jízdenku z
inkriminovaného data, kterou se do kina vypravil (!). K tomu
skutečně nelze nic dodat. Naneštěstí pro něj považoval distributor
tuto akci za opravdu velký problém a je možné, že trest bude přísný.
Domovní prohlídka proběhla během několika dní od uploadu, vzhledem k
tíze důkazů neměl šanci jakkoliv ze sebe vinu "setřepat".
5) Případ Vratné lahve. Prý technik IT firmy umístil ke
stažení kopii DVD pro Ministerstvo kultury. Vyšetřování překvapivě
trvalo relativně dlouho (minimálně měsíc). Šušká se, že z dotyčného
udělají exemplární příklad vzhledem k závažnosti činu (upload
chráněné kopie premiérového filmu).
Vojta "Storky"
Štorkán
30. července 2007
|
